Od doby kdy jsem se narodil do tohoto podivného, prázdného, převráceného a až neskutečně pokrytecky pokřiveného světa jsem zatoužil znát odpovědi po osobním původu svojí jedinečnosti, byla to skutečně hluboká touha poznat důvod osobní oddělenosti od ostatních lidí, kteří se mi v počátku jevili jako bytosti stejného druhu a stejného řádu jako já. Být bytostí stejného druhu a řádu znamená, že ost... číst dál

"Tak a je to tady. USA se chystá na Irán a my milí, mladí, hrdí do Evropy volající Češůni zaútočíme na Rakousko. Je Vám to sakra jasné, hned o půlnocí zaútočíme na Vídeň, rakušáci nás totálně vytočili a šahajů nám stále na Temelíny." číst dál

Ocitnul jsem se v podivuhodném městě v docela ve velkém stádiu rozkladu. Město se rozpadalo a samotná řeka vedoucí skrz město dělí město na dvě nesmiřitelně rozpadlé části. Byl jsem na straně řeky ve které nebylo již živáčka. Rozpadlé domy, ba celé ulice postapokalyptického města. Na břehu řeky bylo vidět, že přes řeku na druhé straně je docela hodně živo, hodně se už opravovaly domy a elektrické světlo také svítilo. Bohužel jsem se ocitl v té špatné části. Díval jsem se ze svého břehu a pozoroval tři mosty podivně zhroucené se svými ocelovými konstrukcemi do nitra řeky. Celému okolí vládla nepříjemná mrazivá zima plná sněhu a ostrého mrazivého větru. Závan temné studené zimy se mi zarýval do těla. Jeden z mostů se jakoby zhroutil do sebe, druhý z mostů se rozpadl kompletně a na řekou pochmurně vládly jedom staré pilíře mostu. Třetí most se podivně zkroutil nad řekou a tak sice stál, ne celý, ale jako těžký skelet se kroutil nad řekou. Jedinou spojnicí vedoucí na druhý břeh byl most pro pěší, který dříve sloužil asi jenom pro turisty. číst dál

Otevírám oči do krásného dne a přemýšlím zda musím do práce, nebo ne. Je sobota a já nemám žádnou akci a tak můžu ještě ležet. Rodinka ve vedlejším bytě spí a nedělá ještě ranní rachot a kolem mne je zvláštní ticho. Vzpomněl jsem si na Den Trifidů a na zvláštní ticho na konci civilizace, které popisuje hlavní hrdina. Už z těch knížek asi blbnu a leze mi to na mozek. Samá scifí a cyberpunk, samej film a počítač. číst dál

Kdo mi ťuká na dveře, kdo mně budí večer, zrovna když se chystám nabrat sílu do zítřejšího pracovního dne? S hlubokým povzdechem jsem se blížil ke dveřím, přivítat neočekávanou návštěvu. Vykoukl jsem přes dveře a kukátkem spatřil podivnou postavu s kosou v ruce. Otevřel jsem dveře a za nimi stála Ona. "Dobrý večer copak si přejete? Ale, vždyť víš proč jsem přišla, na to snad máš dost rozumu a sečtělý jsi taky dost. Tak se konečně podívej." A já se podíval a bylo mi to jasné, Smrtka se usmívala, hezky jsem ji pozval dál a už jsem pomalu přijímal myšlenku, že holt se dalšího rána už nedožiji. "Tak hele mladíku, dneska ne, dneska nemám chuť pracovat a můj šéf mi dal volno. Jen jsem přišla ti říct, že máš posledních 24 hodin na dožití a urovnání všeho. Prostě zejtra večer se tu zase objevím a půjdeme. Takže si to užij!" Chtěl jsem ještě něco říct ale ta hezká zubatá mladá holka se na mně usmála a jen se změnila v obláček dýmu. číst dál

Jednoho rána na výročí pádu Pražského hradu a výročí deseti let od poslední defenestrace demokratických poslanců s budovy parlamentu jsem dostal dopis. Dopis byl zaslán z hradu Karlštejn. číst dál

Tehdy se ve Tvé duši proroku Boží strhne zápas o Tvoji věčnou duši, staneš v Armagedonském boji uvnitř vlastní duše. Tvá duše bude trhána silou zbraně jež dokáže smést člověka z povrchu Země a vypálit jeho obraz do zdi. Zbraň jenž vybuchne v tvé duši bude zbraní jež uvede na svět Antikrista, to on povstane z prachu bouře zbraně věčného světla. A Ty proroku Boží sám musíš rozhodnout zda svůj život odevzdáš Velké radě Světla nebo Velké radě Tmy. V počátku Ty sám proroku Boží, budeš stát na straně tmy a radovat se z jejího vítězství, až později staneš se Ty sám hlasem volajícím v poušti. číst dál

Tak kam Vlku letos pojedeme? Kam to plánuješ?" zeptal se Ernesto a měl na tváři úsměv. "Letos vyrážíme na Lipno a Šumavu" odpověděl jsem. Ale hlavou se mi proháněli jiné myšlenky o kterých neměl nikdo vědět. Hlad, už zase je tu ten hlad, už třicet let jsem nejed a teď se musím najíst, zase jídlo, při pohledu na Vás drobečci dostávám chuť na mladý maso. Tvař se jak chceš, nahoď si třeba úsměv dvacet, ale Tebe taky sním, mám čím dál větší chuť na Vás drobečci. "Se ňák směješ Vlku, copak nám na tom wandru chystáš, Ty náš vůdče skautíků". Ernesto se stále usmíval a pak si všiml, že slintám. "Něco Ti kape, Vlku" číst dál

Mělo mě to to napadnout už v tom blbým autobusu. Hnusná past a moji nadřízení na to skočili a poslali mně do boje s Yakuzou marně. V autobuse byla bomba, která měla zabít nejen "náš objekt zájmu" již vlastně mrtvého agenta Shirikana, ale vlastně všechny svědky. Byl jsem jen pěšákem na šachovnici šílené hry. Stal jsem se obětovanou figurkou ve hře boje dvou mafiánským bosů v Karisharu.Stál jsem ... číst dál

Jest s podivem, že smrt, ta nechutná smrt přináší určitou naději. Jsem dítětem noci, plně probuzený ve svitu Měsíce. Den je noc a noc je den. Ve svitu Měsíce, snad probudím svoji noční duši. číst dál