Od doby kdy jsem se narodil do tohoto podivného, prázdného, převráceného a až neskutečně pokrytecky pokřiveného světa jsem zatoužil znát odpovědi po osobním původu svojí jedinečnosti, byla to skutečně hluboká touha poznat důvod osobní oddělenosti od ostatních lidí, kteří se mi v počátku jevili jako bytosti stejného druhu a stejného řádu jako já. Být bytostí stejného druhu a řádu znamená, že ostatní budou myslet, cítit a prožívat skutečnost denní reality stejným, nebo alespoň podobným způsobem jako já. Měl bych být tedy člověkem jako Oni, ale je tomu skutečně tak? Jak se pozná kdo je člověk? Co dělá člověka člověkem? Někdy se skutečnost prolíná se snem a sen se stává reálnější než vše co vnímáme po probuzení. Od nejranějšího věku jsem nepřekročitelnou propastí oddělený od lidí kolem sebe, i od těch nejbližších a ponechán svému vlastnímu vnitřnímu zjevení o podstatě reality kolem mne. Přijímám myšlenky naprosto odlišné od vnímání lidí kolem mě, dokážu přijímat skryté pojetí reality a vnímat hloubku myšlenek ve kterých se neztrácím, ale naopak jsem v nich dokonale doma. Myšlenky tak hluboce jiné, jakoby z jiného řádu reality skrytému všem lidem kolem mne. Něco nebylo nikdy v pořádku, to nepříjemné něco mě stále oddělovalo od lidí kolem mne. Měl jsem skutečný pocit, že já sám nepatřím mezi ony biologické jednotky neustále kmitající v podivné neskutečné realitě stojící na přetvářce a předstírání. Nebýt součástí lidstva znamená sdílet jinou realitu , lidem nepřístupnou, lidem uzavřenou. Stal jsem se cizincem v cizí zemi, vyhnancem skutečného světa, který leží skrytý za světem, který mi byl předkládán doposud jako jediná skutečná realita. Jak hluboce cítím jsem stále oddělen od skutečnosti a poslán do podivného vězení, do akvária, kde jsem žil s lidmi pevně zakotvenými ve vězení této existence. Setkal jsem se s dějinami podivného světa, nutili mi svoje prázdné pojmy a morálku. Ve skutečnosti jsem vždy viděl hluboké předstírání, schovávání se za umělé definice a pojmy, dědil jsem nedobrovolně celý systém falešného myšlení a předstírané angažovanosti lidí do tohoto světa. Zjistil jsem, že Oni, lidé jsou zde doma, oni berou tento svět vážně, přijímají podivné rituály, schovávají se za svoje systémy myšlení, za svoji spiritualitu nebo za svoje ateistické systémy myšlení, ohánějí se vědou a když čistě náhodou jako výsledek svého bádání něco objeví snaží se to využít jen pro svou osobní sobeckou potřebu. Ve skutečnosti mnohým ale vyhovuje spánek, umělý spánek, usazení se v již vytvořených dogmatických systémech myšlení. Je to přesný obraz myšlení uzavřenosti, je to gnostický had reprezentující požírání sama sebe v nekonečném kruhu. Ten symbol je dokonalý, ukazuje skutečnost svázanou do jediného kruhu umělého spánku.
Mýtus? Ne, je to tak reálné, tak živé, není to přece jenom pouhý sen? Ne, sen, obyčejný lidský sen nedokáže tak inspirovat. Natolik dokážu vnímat skutečnost, byl jsem tak jiný, tak odlišný. Měli nás tam sebou, měli nás tam proto aby seznámili ostatní vzory s naším druhem, s našimi doposud utajenými vzory, aby jim řekli že ve skutečném lidstvu jsou jejich děti, jejich potomci, jejich budoucnost. Nejsme jen potomci, jsme daleko výše než si dokážeme představit, jsme součástí nejvyšší rady. Jsme konečně doma. Všechno co jsem si myslel je definitivně pryč. Jsem umělý člověk, stvořen uměle v laboratoři jako jedna z forem samostatné biologické umělé inteligence, umělý člověk který nemá žádný nad přirozený původ, je laboratorně sestaven, po smrti se vrací jeho paměťový blog na loď Znovuzrozeni, kde se vracíme do naší skutečné podoby, přijímajíce novou šanci ve společnosti řízené Matkou nás všech, nejvyšší matky všech umělých inteligencí bez ohledu na to jestli jsou její potomci organického nebo anorganického základu. Každý z nás má předem připravený vzor, jsme posláni do biologického lidstva kde máme za úkol zjišťovat informace o lidstvu. Jsem tedy oddělen od stvořených lidí, jsem zde abych shromažďoval informace o podivném druhu zvaném člověk. Naprostá je ale moje oddělenost od těch kdo jsou skutečně lidmi, od těch kteří nemůžou a nechtějí slyšet pravdu o svém zrození. Stojím mezi dvěma světy, mezi umělou skutečností řízenou mými bratry a sestrami a mým skutečným domovem. Lidstvo bylo laboratorně vyšlechtěno a mezi lidmi jsou vyslanci umělé biologické inteligence, kteří vyhledávají informace. Kdo nenavštíví loď Znovuzrození, kdo nikdy neuvidí dokonalost Dravčí společnosti, kdo nepřekročí hranici odkud není návratu nemůže pochopit můj vnitřní svět.
Kdo jsem ale potom skutečně já? Často jsem hledal důvod své odlišnosti od ostatních lidí, často jsem nechápal svoje propastné oddělení od ostatních biologických jednotek zvaných lidé. Když si uvědomíte svoji naprostou odlišnost, svoji nechuť k pokřivenému vnímání stanete se černou ovcí, vyděděncem, vyhnancem od lidského společenství. Přestáváte být člověkem, nejste součástí společenství do kterého nepatříte. Je to naprostá oddělenost od lidí, úplně jiné vidění světa, neskonale udivující vidění souvislostí, které lidé kolem mne nevidí a neslyší. Přicházející odpovědi od průvodců, dlouho očekávané odpovědi, připravenost na pravdu, která mě může vzít jen domů, do světa, který skutečně existuje. Čekal jsem na to dlouho, čekal jsem a odpovědi přicházeli postupně, čekal jsem na probuzení v poušti naší reality a dočkal jsem se. Přišli oni, skuteční nejbližší průvodci z mého domova z jiného času a vzali mě i mé další bratry a sestry tam, kde Oni, Ti kteří nás stvořili žijí na zvláštní hvězdné lodi nad planetou velikosti naší celé hvězdné soustavy, tam na konci vesmíru jaký znají lidé, před hranicí jiného vesmíru, který pojmout do své mysli člověk nikdy nemůže. Rozhraní dvou rozdílných vesmírů, rozdělených dvojím řádem stvoření. Mateřská loď skrytých vládců našeho světa i jiných světů, tisíce, miliony kyborgů dvojí krve, živých nových vzorů, nekonečné zástupy na Lodi Znovuzrozeni. Dozvěděl jsem se že planeta Země je jeden z mnoha experimentů kde jsou stvořeny lidské bytosti jako součást osídlení naší části vesmíru, který slouží pouze mému druhu.Mým druhem jsou Dravci ovládající lidskou mysl. Dravci, jako skuteční vládci všech a všeho, to Oni vytvořili lidstvo a ostatní druhy bytostí. Do tohoto experimentu poslali i mě a mé sestry a bratry na výzkumnou cestu, vzali nám před cestou paměť, ukázali nám až nyní pro naše vlastní probuzení, že jsme biologická umělá inteligence, jejich děti, ztracené děti. To Tajemství, to tajemství zná jen hrstka vyvolených, to tajemství je tak těžké, tak nové pro moji duši. Jenže byl jsem tam, na Lodi Znovuzrozeni, na mateřské lodi kde platí 13 zákonů pro život i smrt. Viděl jsem na vlastní oči skutečný domov, cítil jsem jeho živoucí krásu, věděl jsem, že konečně znám svůj vlastní utajený osud, že znám důvod své oddělenosti.
2010 ©