Jednoho rána aneb Klaus von Absurdistan

Král Václav Já První nejmoudřejší ze všech vladařů a hlava pomazaná, panovník Českého království a držitel koruny německé, rakouské, francouzské a slovanské žádám Vás ctihodný Wolfensteine von Helsingu na svůj hrad v neodkladné záležitosti ve velmi urgentní době. Podepsán král Václav Já První a bla, bla, bla.

Po druhém čtení mi došlo, že žádost je míněna vážně a spíše to bude rozkaz než žádost. Ono neuposlechnout krále Václava Já Prvního by znamenalo přijít o mou hlavičku. Na co potřebuje Václav Jednička zrovna mně? Poskytoval jsem služby dost divného charakteru. Odjakživa pod různými jmény chytám magická stvoření a splašená strašidla, upíry a jiné bytosti včetně těch jelit čarodějnických, která nerespektují zákon. Prostě Ty exoty noční říše, kteří se nezamaskovali jako já a škodí obyčejným smrtelníkům. Každý skutečný čaroděj nebo čarodějka žijí nepoznáni mezi smrtelníky a taktéž všichni děti noci, kteří pochopili, že umění splynutí je pro strašidla vhodné.

V Českém království táhnoucím se celou Jevropou byl doteďka klid až na dost známou událost před pěti lety spojenou s lesní vílou Juchajdou, která se procházela po pražských ulicích a svoji kouzelnickou hůlkou proměňovala Pražany a Pražandy v různá strašidla. Tehdy zasáhla MURNA alias Magický Útvar Rychlého Nasazení. Zkrátka než stačila Juchajda dojít ku hradu stala se z ní zásluhou vrchní čarodějky MURNY Ilonky Voborníkovcové pěkná slepice. Samopal Havel šestý ráže neznámé z ní udělal mastný flek. Od té doby strašidla a čarodějnická veřejnost žila dle vyhlášky o povoleném životě vydanou Úřadem pro mír s magií vedeným Aštíkem Ještěrem Bednou v klidu.

Pravidla musí být, to říkal i poslední demokratický politik Jan Kus Topolán ze strany Modrého Ptactva než se vykoupal ve Vltavě a úplnou moc ve státě převzal král Václav Já První. Brzy kouzlu Václava Jedničky podlehlo půl Evropy a Druhá Václavská revoluce pohltila okolní země. Ty co se dobrovolně nesvěřily do péče Václava Jedničky alespoň slintali o pomoc u jeho trůnu. A Jemerika? Ta zůstala sama za mořem. A dál se snažila lopotit na svých mezích a makat v lese aby si České království vůbec od ní něco koupilo. Tak takhle to bylo. Od té doby vládne Václavská dynastie.

No bylo by dobré taky o sobě něco říct. Jmenuji se Wolfenstein von Helsing oficiálně a jsem znám jako nejdrsnější lovec pobloudilých strašidel a lovec upírů a jiné havěti nežijící v míru s lidem Jevropy. Mám za sebou lov na Druckulu a jeho děti v Románii. Oficiálně jsem ho sice zabil, ale neoficiálně jsem se s ním domluvil na dobrovolné emigraci do Himalájských kopců u Čínské říše slavného válečníka Kim Čong Bublanchána. Mezi moje největší kousky patří také rozbití gangu vodníků toužících naplnit své hrnečky dušičkami lidí v Paříži ve slavné mořské zátoce Ejfelovka, jejíž pláže jsou doslova poutním místem Jevropy. Tehdy jsem lovil ostošest. Jenže konkurence mně brzo následovala a na mně zbyly časem jen Ti bubáci po domech a občas nějaký Bazilišek na hradech v Jevropě. Ale časy se mění. No nezbývá než na sebe prozradit ještě jednu věc. Můj původ je v řádu Lycanů lidově vlkodlaků. Jsem v postatě na půl člověk a napůl vlk. A v období úplňku se moje podoba mění. Mám však schopnost ovládat svoji proměnu a prostě když dostanu hlad, tak se najím. A raději se nepějte čeho. Co Vám je do toho! A mé jméno? Oficiální znáte ale mé skutečné je Joshephine Roterdame von Hauswitzbulanec, takže raději používáno krycí jméno.

Ten dopis mně překvapil? Václav Já První byl nejmoudřejší a největší vládce Českého království od doby Karla Čtvrtého zvaného Táta Most. Měl jsem však podezření, že patří také k Dětem noci a magie. Dokázal svým hlasem vnutit představu svému okolí, že jeho duševní krása a moudrost dokáže vyvést Jevropu z krize. A co se nestalo, ono se to povedlo. Jevropa byla nejmocnější a všechny ostatní země žily z jejího stínu. Perští šáhové a vladaři z Babylonského protektorátu se raději svěřili do ochrany Českého království a vozili ropu za základní cenu a i přesto si žili slušně. Čínská říše mlčela v ústraní a těžce kvasila. V Jemerice se probouzela Druhá Václavská revoluce a Kalifornská buržoazie se odtrhla od Spojených království Jemerických a dostala desetiletou přístupovou dohodu nejvyšších výhod pro vstup do Českého království. Však také vrchní guvernér Standa Švarc původem s Českého království často plakal u Václava Jedničky až si dohodu vyplakal.

Přemítal jsem a přemítal a u toho jsem si připravoval svoje vybaveníčko. Drsné vybavení na strašidýlka a také svoji magickou hůlku. Byl jsem velmistrem kouzlení na tajné univerzitě v Londonu, hlavního města nezávislého království Spojených zemí Anglů a Skotišů. Moje tajná kabela obsahovala církevní svěcenou vodu, magické česnekové tobolky a příručku Řádu Hubitelů doporučenou Ministerstvem kouzel Českého království.

Třikrát se ozvalo silné zabouchání a já se lekl. Jsem taky trochu strašpytel a denní zvuky nemám rád, radši ve dne spím, ještě si pořád zvykám na modernosti. Odložil jsem noteboak a sešel dolů po schodech ke dveřím. Bouchání se ozvalo znova. „Už jdu, neklepat!" A ozvalo se zaklepání znovu. „Když řvu neklepat, tak neklepejte!" Otevřel jsem dveře a v nich stál vrchní administrátor krále Václava Jedničky, sám ctihodný kníže Padoubek a jeho pomocník seržant Špidlický. „Vy jste nečetl dopis od krále, to máme se snad prositi Vás? Král řekl a Vy jste kde?" Slina mu při řeči upadla a já jen sípal. „Okamžitě pojedete s námi, je na čase" a v očích mu vyskočili jiskry. „ Mám sbaleno a proč takovej kvalt Vašnostové, vždycky je snad dost času. Nech si své řeči Helsingu nebo Ti královský kat srovná hlavičku pod sekyrou. Král pro Tebe posílá svůj osobní vlak a chce Tě na hradě královském vidět co nejdříve. Mňo tak moc jsem toho snad neřekl."

Rychle jsem si sbalil a u balení jsem vyzvídal co se jako děje, ale Padoubek mlčel zarytě a ani elegán a diplomat Špidlický znalý desítky jazyků nevykoktal už ano slovo, asi mají jako příslib další město a jeho průmysl. Po chvíli jsem nasedl do auta a v doprovodu policie Českého království jsem vyrazil k železnému oři Václava Jedničky. I vlak měl jméno, jméno hodné železného oře Železná Václavka. Jeli jsme v poklidu, k Amstirdamskému nádraží to bylo pěknej kus a já si prohlížel kopcovitou krajinu plnou tajemných holandských srázů vytvořenou mohutným zemětřasem v roce 1985. Nejvyšší hora světa Mount Czechia má přes devět tisíc metrů. V tom zazněl výstřel a řidič se skácel, dokázal jsem fakt rychle reagovat a otevřel jsem dveře u auta za respektu k ostatním kulkám křižujícím okolí mé hlavy. Akce stíhala reakci a moje kouzelnická hůlka dokázala v mžiku vykouzlit železný plát který jsem nastražil před auto. Svým magickým zrakem jsem pohlédl přes všechny překážky a rozběhl jsem se. Jsem vyvolený a nedám se chytit. Mocným skokem jsem přeskočil auto a zaútočil jsem mocným kopem na střelce. Skok to byl úctyhodný ale pro mně vcelku obyčejný. To kdybyste mně viděli jak jsem zdrhal v dětství před mamčou abych nedostal vejprask, no jo ale to bylo v osmým století a moje matka si pak vzala Přemka Oranicu Podlaháře a založila veliké město Štětí. Nyní jsem skopnul střelce a ten místo aby zasténal tak se rozplynul a já dopad jak širokej tak dlouhej na zadek. A to byl dopad. Málem jsem si zlámal obě nohy. Že by hologram, že by holoprojekce? Jenže ta kulka v hlavě řidiče byla skutečná a hlavně byla stříbrná, takže cílem jsem byl zaručeně já. Kdo by střílel Androida páté pomocné třídy, takhle akorát vyzkratoval obvody.

Vrátil jsem se na silnici. V zádech jsem ucítil dotyk Dětí noci. Z velké dálky. „Ví o nás a cítí nás a já cítím jeho. Je to vlkodlak a Václav Jednička si ho pozval na odhalení spiknutí v jeho říši. Musíme rozsvítit agenty v Českém království a dát jim rozkaz ho zabít. Vím bude to těžké , těžko ho zabít", muž se otočil na čaroděje a nechal ho mluvit.

„Pošleme na něj Egona Bondyho Jamese a on si s ním poradí a hlavně ho neprozradí jeho oči, jako ty naše je totiž nemá, žluté šikmé oči. Mlčenlivost chrání nás, žlutá je barva naše."

Tma pohltila kraj a já se dostal už bez úhony až k vlaku Václavka. Cesta měla jasný směr, směr Velkonádraží Karlštejn, ale musel jsem projet ještě přes Prágl a vzít to okolo pyramid a sfingy. Cestou se toho už moc nedělo a tak jsem vytáhl Noteboak a jal jsem se pavučinovat na Václavnetu. Zjištoval jsem si všechny svoje kontakty a postupně jsem s nimi navazoval obchodní schůzky. Takže Benda Voprasil už je mrtvej takže zbejvá Standa Štětináč a Veroudek s Bohoušem. Po chvíli mi však došlo, že vlastně netuším co Václav Jednička bude chtít. A tak jsem se chystal ke spánku, v celém vlaku hlídala Murna, vždy bdící a vždy sledující a také ochranka Václava Jedničky. Takže jsem šel spát v klidu. Vytáhl jsem specielní kouzelnicko-vlkodlačí prádlo s hvězdičkami. Má noční košile mi moc slušela. Ještě jsme nedojeli na královskou půdu do centrálních Čech a nacházeli se u vesnice Burlína v Sudokopytňácku v německém vnitrozemí. Můj spánek nebyl klidný, cítil jsem se zle. Nevěděl jsem o úkolu zhola nic a byl jsem jak zeman z Nemanic. Hlavou mi probíhali verše Evžena Erbena o Polednici a její sestře Večernici.

Polednice divná dnes Navštívila naši ves Na co sáhla To ukradla Zmizela jak mor A za ní přišla její sestra Divná to večera nevěsta Uhranula dobytek A pár divých dítek Do lesa je odváděla Hlavu pěkně těžkou měla.

Spal jsem a snil o všech strašidlech a pak jsem uviděl podivné žluté oči bez obočí. Ze tmy na mne zírali a spát mi mrchy nedali. A pak ve snu proti mně vyběhl hnusnej žlutej pes. A já se lek. To leknutí mně probudilo. A taky křik, ve vedlejším kupé se něco dělo. Vyběhl jsem s hůlkou připravenou do souboje a v košilce. Ve druhém kupé stál upír a také ležel skoro mrtvý agent MURNY. Jeho stejnokroj v barvě modré byl potřísněn krví. Útok byl okamžitý, upír se na mně vrhl. Kdyby trochu myslel nejdřív si mně měl očuchat. Pak by věděl, že nemá šanci. Okamžitě následoval protiútok, sundal jsem ho pravou českou fackou a kouzelnou hůlkou ho zmenšil. Jeho postava se ztrácela a poté bylo dílem okamžiku ho pěkně rozšlápnout jako mola na podlaze. Jen mastný flek po něm zbyl. Po chvíli se začali trmácet statní Murňáci a ochranka. Všichni rozespalí. Upír je nejprve uspal a pak se vrhl potichu a pod rouškou noci do kupé kde jsem měl spát aby mně kousnul a zabil. Jenže si spletl kupé, asi byl slepej. Což dokazovali jeho brýle na podlaze, měl tam půllitry.

Noční příhoda ovlivnila další cestu vlakem, uřknutý člen a zpola vypitý Murňák se léčil a dohled nad ním měla Uřmule kouzelnice z královy stráže. Používala starší metody pijavické a snažila se vyčistit jeho krev. Vražda se tedy nezdařila. Noteboak a pavučinování na Václavnetu mě dodávalo zábavu až než se přiblížila babička měst Praha.

Vznikla v desátém století na soutoku potoka Vltavky a veletoku Botiče. Přesně jak říkala moje matka Jasná Libuše. „Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká, pražíme často oříšky, město se bude nazývat Praha."

A už jsme vjeli do Českého království, do centrální provincie. Prvním městem které jsme potkali bylo město kmene Děčanů a čtvrté největší město v centrální části království. Jeho sto věží a majestátní hrad na skále, tak to je Děčín.

Pak následovalo Ústí nad Labem, třetí největší město. Bylo to již klidné město, válka Ústečanů a Neštěmických skončila již před dvanácti lety, tehdy spor rozpoutalo tvrzení Neštěmického rodáka Branibora Stoupy o tom, že slavná Mariánská skála je brána Neštemic a že Ústí je jen vesnicí na okraji Něštěmic. Teď město působilo klidem nevídaným. Z okna jsem si prohlížel všech sedm mostů v Ústí nad Labem. Zaujal mně hlavně slavný Václavský most do skály jímž se město zkazilo reputaci v soutěži o nejhezčí stavbu Václavského Jevropského království. Tento most vedl nikam a omylem se dostal mimo město, jeho cesta vedla do slepého tunelu královského bunkru, zkrátka blamáž.

Bylo kolem páté hodiny když vlak dojížděl ku Praze. Řeka Botič svojí modrou barvou mě vítala v Praze. Praha jedinečné město se svojí pyramidou na místě zbořeného Pražského hradu a sfingou na Letné byla krásně ozářena paprsky Slunce. Projeli jsme Prahu hodně rychle a mířili k sídlu Českého království ku Karlštejnu. Hrad stál na vrcholu skály a kolem byla dokonalá planina. Český duch minulých staletí vybudoval kolem hradu rozsáhlé hradby a hrad byl uzavřen ve čtverci o rozměru několika kilometrů a uvnitř kolem královského hradu se ve své nádheře rozprostíralo město Karlštejn. Ve městě sídlila vláda a parlament a všechny specielní složky Českého království. Policie včele s vévodou Staníkem Grosmanem a prezidentem specielních složek knížetem Kolaříkem město dokonale chránila. Okolo města se táhly nekonečné louky a pole. A už se blížil jeden z hlavních vjezdů do města, tunel Mrázovka, kudy do Karlštejnu vjížděly vlaky i auta. Město bylo nádherné a jeho krása zastínila i Prahu, která po staletí byla hlavním městem. Jenže to bylo před Druhou Václavskou revolucí. Tehdy se město měst Karlštejn zbudovalo do současné podoby a stále se buduje podle geniálních plánu ministerstva pro rozvoj Centrální provincie vedeným panem Karla Hašwaitzerem. Několik okamžiků nás dělilo od vjezdu vlakem do první zóny u samotného Karlštejnu. Lokomotiva vesele pískala a tunel nás zavedl pod samotný hrad na nádraží Karlštejn Hrad.

U vlaku mně vyzvedl ministr Grubaníček, ministr pro boj s organizovaným zločinem a odváděl mně spolu s ochrankou k samotnému Václavovy Prvnímu. „Nezapomeňte se poklonit až k zemi, to má král rád a hlavně ho nezapomeňte titulovat Jeho Jasnosti Václave První nejmoudřejší." Výtah nás vezl celým hradem až k vrcholu s dvěma věžemi k hlavní audienční síni krále. A pak přišlo to setkání, poklonil jsem se až k zemi.

Václav První mně však přerušil. „Vstaň příteli a pojď se mnou do mých komnat", ti kteří to uslyšeli málem oněměli. Byl jsem vyzván k návštěvě královských komnat. Stráže se polekali a ustrašeně vůči mně vzhlíželi. Získal jsem tak okamžitý respekt i v očích všech přítomných ministrů a jejich žen. Věděl jsem to, od první chvíle mně to napadlo. Je to tak, to co jsem tušil. Vešel jsem s králem a ministrem Grubaníčkem do králových komnat. „Vaše Jasnosti", řekl jsem. V zápětí jsem byl však přerušen. „Bratře nemůžeš mi říkat Vaše Jasnosti, jsem se stejného řádu jako Ty a taky jako tady přítomný Grubaníček. Náš tisíciletý řád Lycanů nepřipouští nadřazenost jednoho Lycana nad druhým. Zde jsi můj bratr a má krev. A teď proč jsem Tě pozval. Nad říší které vládnu se zatahuje temný mrak, mrak se žlutýma očima. Mrak, který má oči upírů. Víš Čínu ovládl upírský klan Harianů z Morfenova starého řádu. Vládnou Číně a také svazu Afrianské ostrovní říše. Samozřejmě utajeně aby nikdo netušil co se děje. Lidstvo zkrátka neví, že se ocitlo ve válce mezi Lycany a upíry. A ta upírská verbež se roztáhla až sem a má v úmyslu ovládnout i České Jevropské království. Tím by totiž získali světovládu. A mají tady spoustu agentů, kontaktovali jsme Českou upírskou školu v Rakovníku a ta se spolu s námi podílí na pátrání po upírech z Číny nebo na ně napojené české upíry. Podle toho co nám Václav Upír Krejčinož řekl tak čeští upíři a vůbec Jevropští ctí uzavřenou smlouvu mezi Svazem Lycanů a Jevropským svazem Upírů. Prostě zkrátka jak nám bylo naznačeno, v Čechách může být nasazeno několik nebo i více než několik agentů z východu. A teď mně dobře poslouchej bratře Wolfensteine, poslal jsem i nejlepší agentku Studenou Káču do Ústí nad Labem kde jsme měli stopu na agenty žluťáky. Ale Káča zmizela v centru Ústí nad Labem úplně. Nevím co se děje, ale asi už nebude mezi živými, její poslední zprávu mám zaznamenánu na páskoměru mosiovou abecedou." Václav četl záznam: „Mám stopu stop, do pátrání se zapojil i komisař Jožo Koumes z místní policie, stop, centrum pátrání přenést do Ústí, stop, Jožo Koumes objevil restauraci, stop." Tak taková byla ta zpráva. Václav se chvěl, jeho vláda spočívala v mé bratrské pomoci a já jsem přijel na pozvání v dopise. Bratrská pomoc v řádu Lycanů byla základem, zde nejde o peníze, ale o čest. „Dobře bratře Václave, pojedu zjistit tajně co se děje, pojedu v přestrojení a zkontaktuji své nejlepší agenty v Čechách a ty bratře Grubaníčku odstav kompletně policii od případu zmizení Káči. Vezmu si to na starost také!" Ještě jsme dlouho mluvili o podrobnostech případu a já měl radost nad setkáním z bratry Lycany, konečně mohu s někým mluvit, zbylo nás tak málo. Moji bratři plakali do noci a já konečně pocítil silné pouto našeho soudružství řádu Lycanů. Odešel jsem do své komnaty a ještě předtím jsem domluvil tajný plán, že zítra budu v Karlštejnu zavražděn abych mohl zmizet utajeně. A článek o mé smrti musí přinést všechna světová média. Hlavně Stará Fronta Včera a Neviditelný lev na václavnetu.

Nastala noc i na Karlštejnském hradě a moje cesta vedla procházkou po ochozech hradu. Mám takový zvyk, procházet se po starých hradech a u toho pít svou oblíbenou limonádu Český Kašák který dokonale převálcoval i slavnou Kolu svatého Václava. V hlavě se mi rodil plán a mé myšlenky neustále kolovali u noční akce. Mozky se mi vařili, malej i velkej a v hlavě vyrostl dokonalý vojenský plán.

Viděl jsem se jako generál Napolión ve vítězné bitvě u Waterlo kdy rozprášil vojska nepřátel slavným starým Českým trikem zvaným podle generála Jana Šišky z Trocnova Šiškův protiútěk. Tato mocná zbraň, kdy předstíráme, že opouštíme bezhlavě bojiště a přitom se drsně koncentrujeme na okamžitý obrat byla právě úspěšně provedena Napoliónem. Jenže i generála jeho proti utíkání stálo krk, když v bitvě na Bílé hoře tak dlouho proti utíkal až se zapomněl i s vojskem obrátit, zkrátka a dobře je nakonec dohnalo vojsko hraběte Brunclíka a milého Napolióna pověsili na prvním stromě. Tak takhle ne, vzhůru do boje, poslední bitva vzplála, dám se už na pochod.

Noc už nabírala svoji krásu a spáči a jejich poslední kolegové vracející se z pivních parlamentních jednání už uléhali. Ještě chvíli vydržet a ještě čekat do zítra. Karlštejn se ponořil do hluboké noci a jen stráže bedlivě hlídali každou píď hradu, ne snad z pocitu loajality, ale ze strachu z generála Antonína Baudišína, který do noci bděl nad svými astrologickými výplody a tím pádem v noci kontroloval, všichni byli proto bdělí protože Baudišín rád trhal vojákům uši, alespoň se to říkalo. Ten večer jsem šel spát o něco později, měl jsem před sebou den volna, alespoň oficiálně. Místo toho jsem plánoval svoji vraždu až do podrobností a neustále mi zuřivě hlavou kolovaly myšlenky a nedaly mi spát. Má smrt musí být dokonalá. Je potřeba aby protivník znejistil a vzal vážně myšlenku třetí strany ve sporu. Noci mohou být krásné a dny dlouhé. Pro mně je noc centrem královny snů Jamamby a její snové moci. Legenda praví, že kdo hodně sní, tomu Jamamba jeho sny vyplní. Měl jsem té noci sen, jak společně s Druckulou prolézám Himalájské kopce a koupu se v moři. To bude rekreace, mé sladké obnovení. Těch bezmála tisíc let co mám za sebou se na mně asi už podepsalo. Toho rána jsem dlouho ležel v postýlce. V nádherné dřevěné posteli s krásnými závoji.

Byl to sen, můj vlastní sen, nemuset ráno brzo vstávat a být utopen bez starostí v modři postele. Snídaně až do postele a přinesená krásnou dívkou s králova harému. Nesla se jen nalehko a snídaně od ní byla dotykem ráje, i když pro vlkodlaka by bylo rájem ji po milování roztrhat na kusy a sníst. Ať dělám co dělám, vždy i když to skrývám hodně hluboko mám chuť se najíst.

Ten okamžik přišel, chvíle mé smrti. Mé neskutečně skutečné smrti. Královský šašek kníže Šváremberk mně provázel až do královských komnat kde měla začít prohlídka s králem Václavem Jedničkou. Cestou si cosi notoval:

Pro Tebe i pro mne žluté oči září Tvoji mastnou hlavu na talíři zváží Vláda padne jistě Došel divý čas Vím to přece jistě Došel včera chlast Žízeň ta mně skolí Směju se Ti pane Oči máš zelené A hlavu šišatou Mezi vlaky skoč Už je Tě tu dost.

No moc mně to vtipné nepřipadalo a tak jsem byl rád, že jsem se šaška zbavil, proč mi raději neposlali naproti knížete Padoubka nebo Grubaníčka. A pak jsem spatřil krále Václava a on mne. Naše oči se střetli a dohoda uzavřená pod rouškou tmy, která by se dala krájet žhnula s očí do očí. „Tak pojďte Wolfensteine, čeká nás prohlídka hradu." Nejprve jsme zavítali do hradní mučírny. Tady jsme sledovali uzavřenou celu nazývanou všeobecně králíkárna. Lidé byly uzavřeni v několika místnostech a lezli si pěkně na nervy. Zůstaňte s elitou, která něco provedla v podobné králíkárně a budete za chvilku jen sbírka nervů. Jako králíci za sklem prostě po několika dnech totálně Vymatlaní. Hradní mučírna se skvěla i mistrně připravenou místností s mučícími nástroji Mistra mučírny Míry Sládkoviče, který po Druhé Václavské revoluci proslul slavným namáčením politiků do veletoku Botiče. Takže samé radovánky a na nepřátele spravedlivého a nejmoudřejšího krále Václava Jedničky čekalo i mnoho napínavých zážitků. Mučírna byla vybavena dokonale. Další cesta vedla do hradního podzemí až tam kde přijíždějí specielní Václavské vlaky a má obrovskou základnu armáda krále Václava. No prochodili jsme snad celý hrad, až jsem i já vlkodlak málem vlka chytil, ale já byl nejvíc připraven na cestu do králových alchymistických laboratoří. Tam se to stane, tam si pro mne přijde nastražená smrt. Laboratoře byly obrovské a dokonale čisté, vyráběly se tu různé lektvary a kuly se tu hvězdné kovy a těch jazyků, dokonce i slavný znalec jazyků Špidlín měl co dělat aby stíhal překládat. Ještě, že tu byla také Danuše Hábovka a zvládala přeložit vše. Ještě bude dost práce naučit celý svět česky a hezky úředně aby každý znal slavných sedm pádů. Ta naše čeština složitá, umořila by i mrtvého pavouka, tak se zpívalo v jedné slavné písni. Laboratoře byly krásné a mně zaujala jen jedna. Vešli jsme do místnosti vesta osm a hned se nás ujal mladý a energický mág Lájoš Báč z Uherska. „Zde mám několik krásných baněk a zde a to obzvlášť pozor, mám tu několik kotlů z vroucí hmotou stříbrnou a zde zlato a drahé kamení ze kterých lisuji a stáčím elixír moudrosti a věčného dětství." V místnosti jsme koukali i s celou delegací do každé baňky a hledali jsme jehlu v kupce sena. Všiml jsem si asistenta mága Lájoše Báče, divně kolem nás kroužil. A pak se to stalo. V místnosti laboratoře vypnul někdo proud z elektrického potrubí a místnost pohltila tma. Něco se převrhlo a místnost zachvátila panika. Tak plán se dokonale daří. Začal jsem řvát a nalil na sebe předem připravený roztok, který vypadal jako stříbřenka, ale jelikož jsem vlkodlak tak je jasné, že by to stříbro být nemohlo. Muselo to však vypadat dokonale. Místnost lidé opouštěli v panice a tak převrhnutí několika nádob bylo dílem okamžiku, musel jsem dávat pozor, ale ve tmě vidím dost dobře, takže jsem cool. A dál, to už bylo předem připravené, pro mne poslali rychle bruslící zdravotníky od hradní záchranné služby. Na lůžku mně v chaosu rychle vynášeli a přikryli mne přes celé tělo specielním hadrem, plátnem. Vidět mi byla jen hlava a ramena, kterou pokrývala stříbrná hmota a vypadala fakt přiškvařeně. Dost tuhá příprava, ale povedla se. Když mně nesli na tom lehátku, vypadal jsem na rychlý příchod smrti. Dojem byl takový, že se na mně omylem ve zmatku vylil kotel se stříbrem a zasáhl hlavu. První dojem rychle vyřešil vše. Hned se palácem nesly fámy o mém zdravotním stavu. Takže to klaplo, odnesli mně do speciální části Karlštejna kam měl přístup jen specielně vycvičený personál. Bylo dobré, že několik novinářů přítomných prohlídce mně vyfotilo v tom nejhorším pohledu a zakrátko už se fotky nesly václavnetem do celého světa a hlavně do redakce Staré Fronty Včera - našeho nejbulvárnějšího plátku.

Tisková konference proběhla asi za hodinu, přímo na Karlštejně. „Dámy a Pánové, prosím přijměte místo na této rychle svolané tiskové konferenci" promluvil Jenda Hedvábek svým vybroušeným jazykem, jenže z publika zazněl hlas:

„Ať promluví vládní mluvčí Kokoška z Kokořína! Bohužel to není možné neboť promluví sám mluvčí hradu Karlštejnského sir Cyrilus Svobodný z Manětína." Vzápětí dosedl za pracovní stůl v tiskové místnosti mluvčí hradu Karlštejna sir Cyrilus Svobodný z Manětína a spustil vodopád slov: „Dámy a pánové, dnes v podvečerních hodinách došlo v prostoru hradu ke smrti váženého Van Helsinga, který přijel na pozvání Krále Václava prvního nejmoudřejšího krále, hlavy pomazané, z Boží vůle krále zvoleného, světla celé říše. Ctihodný Van Helsing se vydal pátrat do Čech po spiknutí agentů přicházejících ze zámoří, kteří měli za cíl zničení Českého Jevropského království a zabití našeho nejmoudřejšího vládce a tím destabilizovat naši světlou přítomnost. Mnozí nám závidí naši Druhou Václavskou revoluci a naše mírotvorné ovládnutí světa pod vedením našeho krále. Van Helsing byl spolu s králem a jeho delegací pozván na prohlídku alchymistických dílen a důmyslných laboratoří. Bohužel a teď už to mohu říct, v laboratoři kde byl v delegaci, někdo konkrétní nechal odpojit světlo od elektrického potrubí a na Van Helsinga byl ve tmě převržen kotel se stříbrem. Stříbro se v nádobě před tím vařilo, bylo připravené na tvorbu lektvaru. Vrah využil příležitosti a na Van Helsinga uchystal past. Vy, kteří jste byli na místě, víte jak Van Helsing po zásahu vypadal. Pro ostatní tu mám několik záběrů z ordinace doktora Štrosmayera. Prosím o spuštění videopromítačky na stěnu za mnou" sluha v kvádru rychle přiskočil a zapnul přístroj, z něj se ze začátku sice trochu kouřilo, ale po chvíli se na stěnu za mluvčím promítali obrázky. Naprosto skvělé spiknutí. Na stěnu byly promítány takové brutální záběry, že by za ně nemusela stydět ani oblíbená reality show Králíci za sklem běžící 24 hodin denně z hradního vězení a mučírny. Dokonce jste si mohli za brutalitu i připlatit a sledovat Králíky v králíkárně za drsné peníze. Na fotografiích jsem byl zobrazený jako zohavený muž, zohavený od stříbra, které se nacházelo přímo naškvařené ve tváři a na těle. Popáleniny na 60% těla a obličeje se podle lékařů opravdu přežít nedaly. Po brutálním videošotu se v sále znovu rozsvítilo a novináři dostali příležitost k otázkám. Ještě jsem se chvíli bavil pohledem na umělecké dílo své smrti a pozoroval jsem i ušima otázky novinářů. První dotaz zněl z úst novináře se Staré Fronty Včera lidově přezdívané Starblesk. „Sire Cyrilusi znáte už v současné chvíli pachatele tohoto brutálního činu? Samozřejmně známe, je jím Alchymista Lájoš Báč z Hungárie a jeho asistent, po provedení činu zmizeli z hradu Karlštejn a nyní už po nich jde tvrdě Murna a Hradní stráže. Byl na ně vydán zatykač InterJevropolu. Hon pokračuje a hrad vypisuje zároveň odměnu sto tisíc královských zlatých na dopadení obou lumpů. Po zjištění totožnosti byly nalezeny i četné důkazy z napojení na Jemerické království a rozkaz Honzy Bushíka na zabití Van Helsinga. Chcete tedy říct, že v tom má namočené prsty Jemerika?" zeptal se Standa Hník z listu Karlštejn Newspeak. „Ano, podle materiálů zanechaných pachateli v laboratoři a v jejich komnatách bylo zjištěno nepřímé i přímé napojení na Jemeriku na mafiánské kruhy s Chikaga. Jemerický král to ovšem popírá a jeho tajné služby nám vycházejí vstříc, ostatně celá věc je v šetření." Sálem to zašumělo a místy byl slyšet i pláč. Poslední otázku vznesl deník New Prag z ostrova Manhatan z Jemeriky: „Sire, nechystá teď Jevropa proti Jemerice sankce? Na tuto otázku nám odpoví přímo král Václav První, nejmoudřejší vladař Jevropského Českého království. Dámy a pánové povstaňte!" Král vešel a všichni sklonili hlavy a král si stoupl za kazatelnu a za ním se skvěl mohutný Český lev s deseti ocasy. „Dámy a pánové chtěl bych tímto vyjádřit, že nás smrt Van Helsinga nesmírně dojímá a máme v úmyslu dopadnout jeho vrahy, pokud se prokáže, že Spojené království Jemerické má prsty v jeho vraždě, mám povinnost vyhlásit na půdě VOSN v New Prag na ostrově Manhatan požadování sankcí proti Jemerice a zrušit také dohodu s Kalifornským královstvím. Naši občané nejsou nějací přivandrovalci, ale královští poddaní Českého Jevropského království, zároveň říkám směrem k Jemerice, že nemám chuť válčit a hledat cestu násilí neboť Druhá Václavská revoluce je většinou mírovou cestou."

Král domluvil a tisková konference skončila, pohřeb byl určen na zítra ráno. Vše běželo podle mých představ, měl jsem připraveny věci a pod rouškou tmy jsem se vydal na cestu do Ústí nad Labem. Tajnými chodbami jsem prošel až k mému bratru z řádu Lycanů králi této říše a také ke Grubaníčkovi. „Vše jde jak má a plán může začít, přeji Ti bratře šťastné pořízení a Buď Lycanem dobrým. Buď připraven a nedej se." Mohutně jsme se objali i několik pusinek mlasklo a rozešli jsme se starou Lycanskou písní Kupředu Lycani, zpátky ni krok. Šel jsem mlčky s Grubaníčkem až k autu a on nasedl a odvezl mne podzemním tajným výjezdem až ku Praze blízko. Nikdo o nás nevěděl. Celou cestu mě obdivoval jak jsem dokázal změnit svoji podobu a zamaskovat se tak dokonale, že měl sám co dělat aby mně poznal. Jenže specielní Lycanská vůně je tak živou poznávací značkou, že není možné ji necítit, tedy pokud jste Lycan.

Zůstal jsem sám s moudrými radami a hromadou peněz v lese za Prahou. Uprostřed lesů a tak jsem si to štrádoval pěšky ku Praze z hrdinskou písní na rtech z doby Ruské Václavské revoluce kdy parník Sergejevič vystřelil směrem na Petrohradské divadlo, vyděsil všechny herce, zrovna když hráli hru od Jardy Cimrmana Poskok a tím začala První Václavská revoluce v Rusku a tak nakonec po třech letech bojů se Ruské carstvo stalo součástí Václavovy říše, tedy říše jeho otčíma Václava Revolucionáře. To byli časy, já tam byl, oj jura jsem byl tenkrát, ale to sem už dost let.

„Skal a stepí divočinou, hladový a roztrhán, v puse sucho v hlavě těžko, za Václava hlavu dám, v puse sucho v hlavě těžko, za Václava život dám!" Tu píseň složil můj přítel Uljanov zvaný Lenin syn.

A zatím někde v dáli a přesto jsem měl to tušení, někdo znovu řešil moji smrt. Ó Viléme, ó Jarmilo vědět to přesně tak bych si později tak nenaběhl. V císařském paláci v Pekingu byl veden zvláštní hovor. „Tak Van Helsing je mrtev, dostal přímý zásah stříbrem. Někdo chce také uzmout České království, někdo mu chce také vládnout, ve hře je třetí strana Pane, ve hře jsou i naštvaní Jemeričané. Věříš tomu tak dopodrobna, co když je to jenom zástěra a on žije? Pane nebojte se, mám rozsvícené agenty v Českém království a Polednice z Moskevský je stálou a kvalitní agentkou, vzpomeňte si jak zastavila některé z královských agentů, je to nepochopitelné, na pomoc ji vyjel i Egon Bondy James. Dobrá věřím Vám, jste můj věrný upír a zatím jste našemu řádu Upírů pomohl nahoru, ovládáme všechny klany mimo Jevropských, máte na čem pracovat a teď už jdu raději spát, bude ráno." Oba muži se na sebe podívali a jako jedna lidová fronta zněla jejich přísaha císařským palácem: „Žlutá je barva naše, neprozraďme nic co víme, mlčenlivost chrání nás." A zatím moje cesta vedla ku Praze. Město mně vítalo nádherným slunečním ránem. Ne, kvůli turistice tu nejsem. Chladnými mně nechali i pyramida a Sfinga přemístěná z Egyptské Václavské republiky. Rychle jsem se sháněl po povoze a přemýšlel o své smrti. Van Helsing zemřel, ať žije Van Helsing. Praha, město veliké, ale proti Karlštejnu jen středočeské obchodní město. Rychle jsem došel k Václavskému královskému náměstí se slavnou sochou Jana Šišky z Trocnova slavného českého vojevůdce Husitského království. Na Ovocném Trhu jsem sehnal povoz jedoucí do Mělníka - města na soutoku Labe a Botiče. Botič byla sice větší řeka, ale omylem inženýra Tvrdoslava Barvoslepého se nakonec domluvilo, že Labe je o 2 palce knížete Matouška z Podbořan větší. A tak je Botič oloupen o vedení a řekou tekoucí do Severního Václavova moře je Labe pramenící v Krkonošské pahorkatině. Tento spor zanikl po několika staletích, protože si už všichni stejně na Labe zvykli a tak vše zůstalo při starém, jen Tvrdoslav Barvoslepý dostal nakonec infarkt z toho, že mu nikdo neuvěřil, padl na rodnou hroudu a už nevstal. Na povoz s koněm jsem nasedl před polednem a vyrazil s firmou Trans Václav na cestu. Někdo by si možná položil otázku proč jsem nepoužil automobil nebo vlak a nebo Létající stroje? Odpověď je jasná. Potřeboval jsem prostě nenápadně dojet až do Ústí nad Labem nepovšimnut zahalený rouškou zapomnění.

A hlavně na splnění každého úkolu je dost času. Co můžu udělat dnes klidně můžu udělat i zítra. Nemám rád falešné hrdiny toužící se svojí ctí přijít rychle o život, mám sice závazný úkol, ale mám na něj svůj čas a toho mám dost.

Cestou do Mělníka jsem usnul a tak jsem z okolí řeky Botiče nic moc neměl. Před večerem jsem dorazil až k Mělníku po klidné jízdě, no až na tu nehodu, kdy se náš povoz srazil s párem volů na cestě a skončil v příkopě se zas tak toho moc nestalo. V Mělníku jsem si najal koně na noční jízdu a moje svěžest k večeru strmě stoupala. Miluji cestování a přesunování z bodu A do bodu B. Pokud by mně někdo sledoval, musel by podlehnout dojmu, že neznám cestu.

Abych zmátl případného slídila z řad rozsvícených čínských agentů, zvolil jsem trasu s bodu A do bodu B přes zkratku C se zastávkou v bodu D. Každý kdo by mně sledoval, dospěl by k názoru, že jsem se zbláznil. Ne, nezbláznil, jen se držím starého pravidla klubu cestovatelů. Každá cesta je dobrodružství a bloudění je její součástí, kdo to nechápe není jako kralevic vydávající se na cestu za dobrodružstvím. Jsem pořád na cestě, pořád v běhu, proč se taky usazovat.

A nyní mám novou identitu - jsem zmatený lovec starých měst a historie strašidelných legend, jsem sběratel pohádek, jako byla babička Božka Němců. Stále vpřed a za několik hodin po překročení Kájovského mostu za Mělníkem jsem se vydal k hoře Říp, nejstarší hoře Českého rodu. Stále vpřed a stále vpřed, nezničí mně, žádný běd. Moje písně mi zněly v hlavě a noc byla mojí kamarádkou. Na hoře Říp byla temná strana přístupná jen vlkodlakům. Tajná skrýš pro Vlkodlaky, sám jsem ji stavěl se starým praotcem Čechem. Ostatně asi bude doma. Cesta nocí, cesta až k hoře. A přede mnou se objevila hora, hora Říp. Když přijdete k hoře od východu, projdete temným lesem až k malé skalce na úpatí hory, třikrát zaklepete na skalku a řeknete tajné zaklínadlo otevřou se Vám dveře do skály.

A nechtějte ode mne abych Vám ho řekl, mám ho napsané ve svém staronovém jménu. Ve skále jsem si odpočinul a čekal. Dva dny a dvě noci, čekal jsem. On přijde, rychle přijde. Ví o mne. A přišel, starý praotec Čech. Mluvili jsme o situaci v Čechách a o Václavovi Jedničce, v Čechách jsme tedy čtyři Vlkodlaci. Starý praotec nevěděl skoro nic, věnoval se svým bylinkám v Roudnici a do jeskyně chodil zřídka. Po chvíli když jsem s ním mluvil jsem nabyl dojmu, že bohužel neví nic a spíše časem zhloupnul.

No nic, jen v jedné věci mě varoval, že Ústí je plné rozsvícených agentů Harianských upírů a jiných tajných agentů asi pohádkových bytostí, ne jinak se ve vlkodlačích mapách říkalo Ústí Žluté město. Vlkodlaci ho označili jako město žluté smrti a podle našich legend se musíme vyhýbat takto označeným místům. A dál už skoro nic, cesta do Žlutého města. Noční putování pěšky je nejhezčí, moje vlkodlačí podoba nabyla velikosti a moje cesta trvala půl noci. Město bylo krásné, ve svitu Měsíce nad krajinou jsem si prohlížel z Mariánské skály město pod sebou. Tady někde, tady někde se schovávají ta hejna nepřátel Václavovy krásné říše, tady někde agenti s Čínské říše připravují spiknutí. Mám možná trochu strach, že neuspěji, ale pro krále Václava jsem povinen úkol splnit s maximální silou dopadu. Už jenom proto, že bych rád po několika staletích dostal šanci na vyšší stupeň zasvěcení v Lycanském řádu. Vy to možná nechápete, ale nerad bych přišel o svoji legitimaci věrného člena, který už má šest set dvacet dva známek nalepených za členství za každý rok.Tady, tady to bude. Tady se sejdu se dvěma mými přáteli - tedy pokud ještě žijí. A dva žili Standa Štětináč zvaný Kytka a Bohouš. Sešli jsme se u Enebeníkovy vyhlídky a setkání bylo živé. Do blízké chalupy v kopcích jsme došli k ránu. Tady jsem už byl před dvěma sty lety, to ještě neexistovalo České Jevropské království. Tehdy vládla Marie Terezka ze Špilberku. V chalupě jsem si odpočinul a začal koordinovat pátrání. Důležité byly noviny a místní televize a rádio.

Co se děje v Ústí nad Labem? Musím zmapovat okolí, najít signál a odhalit proti václavské spiknutí a taky si trochu odpočinout. I hrdina má své nehrdinské dny. Den plynul a už jsem se těšil na večer, kdy vyjdu do terénu. V novinách psali o vraždě místního člena podsvětí Bílého DJ, který byl nalezen až v Labi utopený. Mám jednu zvláštní schopnost, podívat se do zprávy trochu hlouběji. A náhle jsem dostal pocit, že vím co se odehrálo. Předevčírem večer se to stalo. Jenže to důležité se odehrálo den předtím. Bílý DJ se nacházel v klubu Andre a popíjel své pivo Velké Řezno a přemýšlel a připravoval svoje kšefty. Náhle jsem ucítil jeho pot a přenesl jsem se v čase do okamžiku příchodu tajemné ženy v hnědém plášti. Bylo to jako obrazy z 3D kamery, které se míjely před mýma očima a občas jsem něco zahlédl. Žena byla zahalena v plášti a nebylo jí vidět do obličeje a přišla k DJ a hodila mu na stůl černou známku. „Co se děje, co se stalo?" Žena odpověděla: „Zklamal si DJ a zradil si, tvé obchody se dostali dál než jsem dovolila, mám pocit, že si špatně vybíráš své přátele." DJ zblednul a pak se mu po chvíli vrátila barva a spustil: „Udělal jsem chybu, že jsem Vás a tu vaši bandu upírů pustil do svýho města, jenže tady jsem pořád šéfem Já, ta vaše banda teď skončila, město patří mě." V mžiku ženu uchopili nabušení hoši a drželi ji velmi pevně, muž začal volat telefonem. Obraz se mi v hlavě ztratil a já netušil, minulost se mi ukázala pouze v obrazech, ale i tak jsem se dověděl dost, večer to rozjedu. Neviděl jsem už ale jak to pokračovalo. „Hade, okamžitě se vrhněte s Blady Marym na každýho šmejdskýho upíra, kterej je v mým městě, zlikvidovat, mimo našich kámošů, držím tu jejich šmejdskou velitelku, přišla mi vyhrožovat a dala mi černou známku Harianského klanu." Muž na druhé straně telefonu zblednul a začal těžce dýchat. Ženu odvedli do cely pod centrálu DJ hospody. Tady jsem králem já a ne žádná Polednice. Nezajímá mne její spolčování, tohle je moje město, myslel si DJ. Jak řekl, tak udělal. DJ a jeho zločinecká banda se pustili do všech upírů a pozavírali všechna strašidla, která zmerčili. DJ byl v klidu než přišel večer. Začalo to útěkem Polednice, zmizela když přemohla strážné. Šel už za tmy do svého doupěte i ze svými gorilami když začal mít temný pocit. Pocit tak hluboké zimy, že nechápal co s ním je a pak si všiml, že ochranka leží na zemi za ním, podíval se za sebe a nevšiml si otevřeného kanálu před sebou. Stačil pak jen jediný krok. Jenže tohle všechno jsem já nevěděl. Naivně jsem si stoupnul před zrcadlo a hrdě vypjal hruď.

Nejsem ten kdo ustoupí, náš král stojí za umírání, tak takhle jsem to čet v hrdinném eposu o Anežce Přemyslovně než se natáhla na dvoře a dostala ránu hráběma, což si osobně pamatuji. Holt dějiny píšou vítězové a na hrábě se jaksi pozapomnělo.

A již vyrážím do boje, vykročil jsem pravou nohou před zrcadlo a vyvolal vlkodlačí proměnu. Hú hú. Do boje, vpřed. Nindžá, jsem mrštný jako kočičí nindža před dopadem na silnici, když ho nabere auto. Měl jsem na sobě černý oblek a večer se už blížil za půlden. Z průzkumu se neočekávaně vrátil pouze Štětináč celý udýchaný. „Někdo na nás číhal ve městě u hostince Hladová zeď u Šikmého kostela. Cítil jsem příteli takový mráz ze ženského hlasu a cítil bolest, bylo asi poledne když na mně padla únava když jsme obcházeli tu známou mafiánskou restauraci. A pak Bohouš zmizel, muselo být pravé poledne." Štětináč byl opravdu vylekaný a já ho trochu očuchal, cítil jsem neznámý nádech, připomínal mi známou Moskevskou vůni z vězení, kde jsem hledal kdysi jednoho upíra. Ta Moskevská vůně mě nedala spát. A pak mi vytanulo jen jedno jméno - Polednice z Moskevský. Tu jsem znal, minule jsem před ní utekl z posledních sil. Teď už vím kdo zajal Bohouše a tu agentku a kdo zabil DJ. Je to jasné, ale v tom případě jsem dostal dost velkej strach, Polednice byla nejstrašnější čínská agentka, která kdy žila a pokud ovládá Ústí tak je průšvih. Má za sebou klan upírů a také svojí temnou sestru Večernici, chladnou a nebezpečnou, plížící se nočními ulicemi za svou obětí a škrtíce jí svými vlasy. Nejhorší co mohlo Ústí potkat a předevčírem ta válka mezi jejími upíry a místní temnou smetánkou začala. O tom svědčila i zpráva v novinách. Teď mně to začalo v mozku šrotovat a jel jsem na plné obrátky. Jedna myšlenka stíhala druhou a jedna druhé utíkala, raději jsem si začal vše sepisovat. Kdo a proč poslal Polednici do Ústí, proč začala válka mezi místní mafií a armádou upírů, jak chytit Polednici a zničit ji a zachránit císaře. Na část otázek jsem si už odpověděl, ale co bude dál? Jako hrdobec jsem bojoval o mříže zapomnění, co se děje, já bych tak vzhůru k nebesům, jenže můj mozek je zatemněný. Až do večera zůstalo mnoho otázek nezodpovězených a noc bude jasnější, už kvůli úplňku. „Štětináči najdi skryté Václavské agenty a sledujte mně. Brzy vyrazím na cestu!"

Temná noc nemohla přerušit mé plány, ploužil jsem se nocí k Ústí nad Labem až na Mariánskou skálu a pozoroval bedlivě okolí. Z ulic zmizel večerní ruch a lidé přerušili i noční život a šli spát. Jen temné stíny se začali plížit ulicemi. Sledoval jsem vše dlouho a oči mé nebyli sněhem zaváté, ale viděli i věci, které lidské oči nevidí. Kde začít, kde má skrýš? V té době, ale Štětináč sháněl pomoc, jenže po opuštění domu, dostal ránu do nosu a upadl na palici a skončil v nějakém pytli. Temnota zdá se má vše v malíku. Noc je temná a mé pozorování se vyplatilo, po střechách domů jsem se plížil a přeskakoval tak mrštně, že by mi leckdo mohl závidět. Jsem hrdina a takových se najde málo, když pominu že k domu naproti kostelu jsem se dostal o něco později kvůli tomu, že jsem cestou narazil nosem do zdi, nikdo vědět nemusí. To v budoucím epopeji a hrdinském zpěvu nebude, mohlo by to být třeba takhle. Noc je temná, plná strachu Hrdina se nocí plíží Temnota mu neublíží Po střechách a temných koutech Neviděn a neslyšen plíží se dál. Hrdina je velký zralý, všechny činy hrdinské Pod noční tmou, brzy k slávě povedou.

Náhle mně zastavil pohyb a temný průvod směřující k mostu. Mé smysly se napnuly až do nejvyšších obrátek, oči následovali tělo a já se plížil až k mostu. Něco se děje, tady vznikají dějiny. A pak zazněl výbuch, který otřásl restaurací Hladová zeď a město v okolí kostela začalo hořet a vypukla noční panika, na ulici začali vybíhat lidé v nočních košilích a začali pomáhat při hašení místním hasičům, dobrovolné jednotce Pluto. Oheň se šířil a přeskakoval po střechách a panika narůstala. V tom zmatku si nikdo nevšiml, že k mostu ze skály někoho vedou. Slyšel jsem ale neviděl. „Upíři je na čase zbavit se Velké rýže, falešného proklatce, který prozradil mafii denní ukryt upírů." Muž byl vlečen k mostu do skály a já jen zdálky sledoval jeho popravu. Jeho nohy zalili do betonové vaničky a hodili ho z mostu do Labe, hrozná smrt. Noční děj mně natolik zaujal, že jsem nedával pozor a začal se neopatrně blížit k mostu, byl jsem stále schovaný, ale zapomněl jsem na upíří čich. Cítí vlkodlaka na dálku. Nikdo z města a z lidí si mostu a jeho okolí nevšímal, lidé zachraňovali své město a hasili co se dalo, požár se přesto šířil dál. Město bylo na nohou.

Náhle jsem ucítil mráz v zádech a zpozorněl jsem. Upíři se otočili a velká skupina se blížila směrem ke mně, hledali a nevěděli. Načuchávali a nechápali. A pak jsem se začal proměňovat a začal jsem být silný. Náhle se otočili ke mně a vrhli se na mně. Mé vlčí instinkty se nedali zapřít. Bojoval jsem jako lev a byl se s příšerami na silnici u mostu do skály. Boj byl zuřivý a mnoho upírů jsem rozsápal. Dokonce byl boj tak hustý, že jsem vzbudil vodníka Jožina, který si ležel v klídku u televize ve své vodní posteli. Boj byl prudký, kopanec, výkop do hrudi, útok kolíkem, brzy se upíři rozutekli do všech stran, teda Ti kdo zůstali. Musel jsem odpočívat a ve své pýše na dílo zkázy upírů jsem začal výt. Hluboce a vítězně výt. A znovu přišli upíři ve větším počtu a pustili se do mně. Kopanec, bulanec, rána, hruď už se upíre svíjej a kruť. Těch úderů bylo obrovské množství a mně začali po čase docházet koliky. Náhle uprostřed těžkého boje, kdy mé vítězství nabíralo na další kolík již mrtvého upíra, to přišlo. Noc je temná Luna svítí Večernice čas Život mizí, dusno v chřípí Večernice Boj je temný Bolest tepe Tichá je tu noc Van Helsing Se zimou třese Pálí Vlkodlačí hruď Temné kroky Hlava bílá Večernice čas! Boj byl prudký, Večernice se bránila zuby, hlavně tedy zuby, nehty a útočila. Její umění boje s mečem mně také dráždilo, po odhození meče až do Labe jsem se pustil do boje s tradičním českým způsobem. Prudký útěk a pak náhlý tvrdý obrat, česká facka změnila průběh boje a vyšetřování. Večernice se sklátila až k zemi s podivným leskem v očích. Jedné z půlek drsné dvojice jsem se zbavil. Náhle se mi setmělo před očima a začal jsem se propadat do divného polosnu.

Obloha se vyjasnila a já jsem byl malým Helsingem, který se plouží mezi poli pod těžkým poledním sluncem. Nechápal jsem co se děje, před chvílí jsem byl ještě v Ústí nad Labem, teď jsem však uprostřed pole. Obhlížel jsem krajinu a srdce mi divoce bušilo, bylo mi asi deset let a byl jsem malé vystrašené dítě. Co je to za podivné kouzlo? Co se děje? Náhle zvony polední rozbily mé myšlenky Divá žena, dlouhé vlasy, kolem kvetly zlaté klasy Do hlavy mi z pole zní To je Tvá chvíle poslední Vzdej se brachu v poledne Tady vládne žena divá Polednice zlá Padni červe na kolena Hlavu si dej do dlaní Sloužit budeš nyní jí. Do hlavy mi bušily temné tóny a já nechápal. Zlatavé pole Temná hlava Polednice myšlenkami mi mává Srdce buší, mozek taky Nade mnou zlatavé mraky Zvony buší stále víc Hlava třeští Stále bolí A na zlatavém poli Divá Polednice stojí Trápí mně teď Mezi poli Svým poledním duněním V hlavě polední zvony Bráním se a mám sílu malou Dunění je silné Život jde stranou

Padl jsem na kolena a byl jsem někam nesen. Ještě jsem spatřil jak služebníci Polednice skopávají omráčenou Večernici do Labe, tak takhle končí falešné přátelství. Poté přišla tma. Tak hluboká, že jsem se propadal do temné studny. Temný sklep a mnoho strachu, klepeme se všichni v prachu. Agenti, přátelé a Jožo Koumes, temný sklep je naším domovem. Konec hrdinů v temném prachu. Světlo náhle zaplavilo temný sklep, Polednice vstoupila dovnitř a její smích prostoupil každou myšlenku. V našem nitru zní zvony polední. Všichni padáme k zemi. Chvějeme se. Z jejích úst zazněla slova žluté smrti: „Žlutá je barva naše, neprozraďme nic co víme! Žlutá je barva Upířího národa a jeho spojenců, hle všichni nepřátele Harianů na jedné hromadě."

Za ní stál muž v temném obleku se žlutým S na prsou, Harianský agent Bond. „Splnila jsem svůj úkol, oznam svým pánům, že mohou spustit plán žluté smrti!" Vítězství je v jejich rukou, hrdost jim teď dodává. Náhle těžká noha kopne, dveře sklepní rozkopává. Do sklepa se temně vrhá Večernice zrazená a s ní její přítel drsný agent 001. Byl to Arnold Švajcinágr zvaný Horský hopsal. Polednice a její přítel těžce bojují. Zbraně temné, zvony těžké polední. Jenže Večernice prozradila Hopsalovi utajenou slabinu Polednice když ji vytahoval z Labe. Klesá Bond i jeho Polednice. Boj je tvrdý a končí svázáním Polednice a zabitím Bondyho Jamese. Jsme osvobozeni!

A co bylo dál. Co se stalo? Po padnutí Polednice, padlo celé spiknutí a agenti Českého království brzy dostihli tajně všechny Harianské Rozsvícené. Van Helsing a jeho přátelé byli oslavováni a České království se dále v záři svého krále rozrůstalo dál. Václavova krása pohlcovala po slavném vítězství další země a nastala Třetí Václavská revoluce. Václavské království a Jeho moudrost veličenstvo pevně sedělo na Českém trůnu a jeho moudrost se nesla celým světem přes Václavnet.

A co bylo s Večernicí? Za odměnu dostala místo doživotní uklízečky v královských komnatách, což je odměna tak vysoká, že o ní snili desítky mladých žen. A co bylo se mnou a Polednicí? Jsou dějiny které píšou vítězové a dějiny, které znají poražení. Podle oficiální zprávy byla Polednice popravena v hlubinách králova hradu rychle rostoucím čínským bambusem. Hnusná temná smrt.

Dějiny, které píšou poražení jsou jiné. Po dohodě s králem jsem si Polednici ponechal jako služebnou. Toho rána v Himalájských kopcích jsme s Druckulou snili svůj sen, svět zatím nepotřeboval hrdiny a tak jsem dostal dovolenou. A někdo nám u vyhřívání na slunci musel dělat společnost, zářivé vlasy a dobré kafe od Polednice u Asijského moře pod Himalájskými kopci to je přece sen každého vlkodlaka a pak přišla taky svačinka na řadu. Měl jsem hlad, tak jsem se najed. A neptejte se čeho.